Moje další tvorba

Povídky publikované v soutěžních sbornících i jinde


A vesmír se rozsvítil

(Knihkupectví Dobrovský, 2020)

Když poprvé zaslechl její zpěv, byl tlumený a zkreslený, jak se odrážel od hladkých chodeb lodi, ale přesto ho přiměl zaváhat. Do toho stísněného, bezbarvého prostoru nepatřil: bylo to, jako by zavřeli slavíka do hodinového stroje.


Měl to být obyčejný vyhlídkový let, ale stala se z něj cesta do hlubin vesmíru i do hlubin vlastní duše - cesta, ze které už se ani jeden z nich nemusí vrátit. A pokud ano - znamená to, že je stále možné dostat v životě druhou šanci?

Povídka je zdarma ke stažení na stránkách Knihy Dobrovský.

Pro lepší svět

(Kočas 2019)

Ten vůz z města přijel až po západu slunce a vyvolal v Rudém domě boží dopuštění. Když je vyváděli na dvůr, měli na hlavách pytle. Na první pohled vlastně vůbec nevypadali nebezpečně - jen dvě vyhublé, zubožené děti. A přece celá domácnost hrůzou zatajila dech...

Liech, město měst, stojí už od pradávna na pomezí světů, kde je hranice mezi prosperitou a pádem do nicoty děsivě tenká. Teď se zdá, že síly z druhé strany vychylují věci tím špatným směrem. Do cesty se jim postaví hrstka nepravděpodobných zachránců, kteří jsou pronásledování svými vlastními stíny a mají zatraceně málo důvodů jeden druhému věřit. Podaří se včas zastavit chaos, který číhá na druhé straně?

A38/4

(Cena Karla Čapka, 2017)

Tohle je ono. To místo, kde lidé přicházejí k Nobelovkám... Nebo taky k antidepresivům a svěracím kazajkám. Takové a podobné myšlenky se jí honily hlavou, zatímco čekala ve sterilně bílé chodbě, cupitala za bíle oděným asistentem dlouhou nijace bílou chodbou a nakonec se usadila na bílé židli v bílé kanceláři profesora Sadka. Ta absence jakékoliv barvy - a možná i skutečnost, že univerzita šetřila na topení - způsobila, že se Linda třásla zimou.

Co všechno je člověk ochoten podřídit honbě za úspěchem? Kolik hranic překročit? Kolik ze sebe samého obětovat? A kolik obětuje, když bere z jiných? Ústředním motivem příběhu je střet dvou velmi odlišných bytostí v kulisách sterilní laboratoře a otázka, kde leží hranice lékařské etiky a k jakým činům jsme schopní se odhodlat, když nám do ucha šeptá démon minulosti.

Příběh vyhrál 1. místo v kategorii Povídka v Ceně Karla Čapka a spolu s ostatními vítěznými texty ho najdete ve sborníku Mlok 2017.

Tam ve tmě

(Epika, 2016)

Tam ve tmě cupitaly tisíce nohou. Přesně ten druh zvuku, ze kterého se člověku ježí chlupy na zátylku. Přeběhly a v obrovském sále se rozhostilo mrtvé ticho. Tam ve tmě dřímalo ještě něco. Nemělo to tělo, jen hlas. Trpělivě to čekalo. Hlídalo. Vyčkávalo na svou příležitost.

Rita a Fee, dva tuláci světem, ve kterém na ruinách dálnic postavených vymřelou civilizací vzkvétají nové říše a kde zdánlivě opuštěná knihovna může skrývat smrtelné nebezpečí. Kupříkladu ne tak docela vyhaslou elfskou svatyni. Jenže když venku prší a není kde jinde hlavu složit, vydávají se občas dobrodruzi i do podobných míst. Co je čeká tam ve tmě? Povídka je střípkem širšího univerza Pohádek z cylindru, ke kterému se opakovaně vracím. Vyšla ve sborníku Papírová pavučina, shromažďujícím vítězné práce ze soutěže Tiché písky pořádané českobudějovickým HFS klubem.


Morituri silent

(Sarden, 2016)

Prásk! Soudce jako by vřískot obžalovaného neslyšel. Natáhne se po dalším spisu. Luciovi se točí hlava. Naučeným pohybem si otírá dlaně o stehna. Vzápětí ho chytají dva páry paží a vlečou ho před soudní stolec. Poklekne.

Pod továrními komíny pošpiněným nebem Nového Říma spolu v arénách tančí meče, pro které jsou lidé jen nedokonalou, čas od času obměňovanou součástkou. Stroje touží po jediném - krví zbroceném obdivu publika. Ale co lidé, kteří s nimi byli spoutáni v jedno? Morituri silent je povídka psaná v žánru new weird zabývající se (nejen) proměnami lidského těla. Vyšla v elektronickém sborníku Prokletí betaverze, který je završením dvou ročníků literární soutěže New Weird organizované Kateřinou Sussanah Andrlovou.

Máš to v krvi

(Cooboo, 2015)

Kdyby měl někdo možnost ono ráno zpětně hodnotit, nejspíš by řekl, že začalo vcelku nevinně. Začalo sluncem. Sluncem... a krví.

Mládí je nevinné. Mládí je bezstarostné. Přesvědčené, že svět je tu pro něj a stačí jen jít a vzít si, cokoliv si zamane. Mládí je někdy až krutě slepé k důsledkům vlastních činů, ke světu, který ho obklopuje. Jenže co když mu svět jednoho dne rány vrátí s tisícinásobnou silou? Příběh o dívce, jakých po světě chodí stovky, na zápěstí značkovou kabelku a v kapse chytrý telefon. Jenže tohle není tak docela náš svět a pro tuhle dívku si osud přichystal velmi odlišnou cestu... Povídka získala první místo v soutěži Divergentczech nakladatelství Cooboo a najdete ji ve stejnojmenném sborníku spolu s osmi dalšími vítěznými příběhy. Jde o můj první publikovaný text a zároveň i první, jehož ústředním motivem je onemocnění krve - téma, které mě už dlouho fascinuje a při psaní se k němu opakované vracím.


Pozor, pozor... Doma mi smutně leží několik autorských výtisků. Máte-li o ně zájem, neváhejte se mi ozvat :).