Přehled kapitol

Christiana, smečku a celý lešacký kraj čeká nové dobrodružství. Z toho důvodu je momentálně uzamknutý celý text kromě prologu, první kapitoly a bonusové povídky. Víc o tom, co se chystá, se dozvíte už brzy. (22. 2. 2022)

Prolog. Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo tma.

Kapitola první: A ve smrti nalezne klid

  • Jednání první. Rakev pomalu mizela pod vrstvami těžké černé hlíny. Mrtvého už netíží pozemské strasti. Pán vysvobodil jeho duši a on teď bude navždy blaženě dlít po Jeho boku.
  • Jednání druhé. "Máme štěstí. Dnes zakopávali."
Kapitola druhá: Smečka
  • Jednání první. Dotkla se ho cizí ruka. Stiskl ji. Otevřel oči. Díval se do tváře anděla.
  • Jednání druhé. Konečně se mezi mraky našla skulina, kterou mohly proniknout Jeho paprsky. A tak se teď draly skrze mlžné závoje, klesaly hluboko dolů do smrtelného světa... aby tam někoho probudily.
Kapitola třetí: Jen člověk
  • Jednání první. "Všichni chceme tmu. Jenže váš bůh jednou pravil budiž světlo, a nikoho už nenaučil, jak zhasnout."
  • Jednání druhé.  Měl toho muže v hrsti. Pod tvrdou slupkou byl stejně měkký, stejně poslušný a tvárný jako všichni smrtelníci. Stačilo jen přitlačit a poslechl. Byl jeho... A pak se pouto přetrhlo.
Kapitola čtvrtá: Cesta do stínů
  • Jednání první. Ještě minulou neděli byla tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Dnes ráno zabloudila rukou pod postel, prsty přejížděla po hrubém konopném provazu a přemýšlela. Udělá to? Odhodlá se?
  • Jednání druhé. "Jsi jako divoký pes, který potřebuje řemen a koš, aby se naučil slušnému chování. Buď budeš poslouchat, nebo okusíš koš i řemen. Tolikrát, kolikrát jen budeš chtít - dokud sám nepochopíš, co je pro tebe nejlepší."

Kapitola pátá: Svatý muž

  • Jednání první. Biskup seděl v křesle u okna a hleděl ven do noci. Chvíli stáli na prahu, než se ohlédl a pokynul jim, aby přistoupili blíž. To gesto bylo všeříkající - to já přijímám vás. To vy jste se přišli kát.

Kapitola šestá: Když mrtví přicházejí k živým

  • Jednání první. Té noci nedokázal otec Rublev usnout. Děsil se každého zašramocení ve tmě a jeho zraky k sobě neustále poutal měsíc, groteskně zářící do tmy. Do úplňku zbývaly dva dny.
  • Jednání druhé. "Strach lidem brání tmu doopravdy vidět. Ty už nejsi člověk, Christiane. Natáhni ruku. Dotkni se jí. Cítíš ji?"

Kapitola sedmá: Jiné hry

  • Jednání první. "Proč? Protože můžu," usmál se Stribog. "Protože mě baví sledovat, jak snadné je zničit člověka. Protože je to ta jediná hra, která mě ještě nezačala nudit."
  • Jednání druhé. Nevyšel vstříc tomu, co se blížilo k Blatouchu a přinášelo smrt. To byla první z dlouhé řady chyb, kterých se měl Vladimir v nejbližších dnech a týdnech dopustit. A tak to přišlo a způsobilo, že se svět pomátl na rozumu.
Kapitola osmá: Kroky vlčí
  • Jednání první. Nejspíš ji mělo varovat, že původce celého toho masakru nebyl k nalezení. Ten už totiž dokončil své dílo a teď si všiml kouzla, kterým čarodějka opředla okolí. Začenichal a vzápětí se vydal po její stopě.
  • Jednání druhé. "Uvízli jsme na mrtvém bodě, Stribogu. My dva, ten prokletej všivák v tobě, Ana a Fotius. Řítíme se do tmy horší než noc a nemám potuchy, kolik se nás z ní i vrátí."
Kapitola devátá: O princezně a světci
  • Jednání první. Ostatky světce, uložené v chrámu po jedinou noc v roce, měly Raveně přinést bezpečí a prosperitu. Vzhledem k tomu, že už tři sta let utěšeně bohatla a uzurpovala si vliv nad krajem, odváděl zřejmě svatý dobrou práci.
  • Jednání druhé. "Chci moc," odvětil stařec. "Život v paláci. Titul a úřad. Jméno, které si budou připomínat celé generace a před kterým se budou nepřátelé víry v hrůze třást. To bude platba za mou službu."
Kapitola desátá: Co odhalila mlha
  • Jednání první.  Vojáci ho následovali stejně oddaně, jako by šli za jeho otcem. Přesto to bylo těžké. Na věci, které v Blatouchu našli, nebyl nikdo z nich připravený.
  • Jednání druhé.  "Ty jsi moje světlo, Pane. Veď mě a dej mi sílu očistit tento svět od zla..."
  • Jednání třetí. Štiplavý kouř je vyhnal z jeskyně a nad jejich hlavami se vznášela tíživá otázka: co bude dál?
Kapitola jedenáctá: Tenkrát v Daru
  • Jednání první. Ve chvíli, kdy se na tu cizí přítomnost zaměřila, byla si jistá dvěma věcmi. Zaprvé, ten někdo není člověk. A zadruhé - je velmi blízko.
  • Jednání druhé. "Říkala jsem, že se mi líbíš, Vladimire," usmála se a vstoupila do jezírka měsíčního světla. Nic nádhernějšího v životě nespatřil.
  • Jednání třetí. "Tohle je prokleté místo, Mal. Tady nejsou žádné stíny, žádná magie. Jenom vítr a ta zasraná modrá obloha..."
Kapitola dvanáctá: Stíny se stahují
  • Jednání první. "Bratři a sestry, opakujte po mně," zvolal otec Krun. "Ty jsi naše světlo, Pane. Veď nás a dej nám sílu."
  • Jednání druhé. "On si pro mě přijde," hlesla Maja, "a odvede mě do pekel." "Kdo?" "Ten, co lovil o Noci duchů."
Kapitola třináctá: Nov
  • Jednání první. Cesta tyranů vede do záhuby. Nedovolme, aby nás ten spojenec Padlého stáhl s sebou.
  • Jednání druhé. "Když tě porazím, Vladimire, dostanu, co budu chtít," zavrčel Christian. "Necháš mě odejít..."
  • Jednání třetí. Sevřel ji tak pevně, až jí málem vyrazil dech, ale nebránila se. Držela se ho stejnou silou - jako by měl svět skončit v okamžiku, kdy se pustí.

Kapitola čtrnáctá: Paprsek světla

  • Jednání první. "Svolej všechen lid do svatyně. Zítra za svítání k vám promluvím. Úkol, který nám svěřil Pán, bude konečně splněn."
  • Jednání druhé. Bílé světlo bylo oslepující. Kdosi se k nim blížil strží - a blížil se rychle...
Kapitola patnáctá: Stribog
  • Jednání první. "Jestli Stribog převezme kontrolu, bude to konec. Tentokrát tě už zpátky nedostanu, a ty to dobře víš..."
  • Jednání druhé. Niklæs přešlápl na místě. Až do této chvíle necítil strach, teď však přes něj přešel šedivý stín. V dunění bubnů bylo cosi znepokojivého. Jako by k němu skrze jejich vibrace promlouval cizí hlas, hlas z jiného světa...
Kapitola šestnáctá: Prozradím ti tajemství
  • Jednání první. Sklonil se a vzal její tvář do dlaní. Zasténala. Když ji pustil, byl její pohled o poznání méně kurážný. Jen nenávist zůstávala stále stejná.
  • Jednání druhé. Když otec Rublev odešel, vévoda stál ještě dlouho bez pohnutí u okna. Tak jako kněz o pár dní dřív přemýšlel nad osudy lidí dole pod sebou. Nad cenou jejich života. Jenže Martin z Bukoviny dobře věděl, že jeden život je pro něj cennější...
Kapitola sedmnáctá: Trest pro čarodějnici
  • Jednání první. Co záleželo na tom, jestli je bůh jeden, nebo je jich tisíc? Vždycky se našli tací, kteří se s potěšením jali hlásat světu jejich vůli a chránit jejich zákony - a obětovat přitom tolik životů, kolik jen bude třeba. Bohové nechť pomáhají těm, kdo se dostanou do spárů božích služebníků, protože ti neznají žádné milosrdenství.
  • Jednání druhé. "Přiznáváš, že jsi čarodějnice, že tvou vinou postihla město zimní nemoc? Ne? Přiložte na ni další železo."
Kapitola osmnáctá: Uteč, než doroste měsíc
  • Jednání první. Ukázalo se, že dopis je prostě jen přeložený list papíru. Písmo bylo směšně velké a neohrabané. Ale jeho obsah vyrazil Richardovi dech.
  • Jednání druhé. Ležel na okraji cesty jako polámaná hračka, ztrácel a zas nabýval vědomí a čas kolem něj nezadržitelně plynul. Nevěděl nic o událostech, které nabíraly spád všude okolo. Teď už záleželo jen na dvou věcech...
Kapitola devatenáctá: Vlčí měsíc
  • Jednání první. Čekala je špinavá práce. Měli plán, který nebyl ničím víc než posledním zoufalým pokusem zvrátit nezvratitelné, a jen malou šanci, že se při úsvitu všichni znovu setkají - protože to, čemu budou čelit, přinášelo opravdovou smrt.
  • Jednání druhé. Jsi člověk nebo zvíře? ptal se měsíc. Kdy už se konečně podvolíš? Hradba jeho přesvědčení, fundamentální lidská jistota o vlastní podstatě, se lámala a drolila na prach. A společně s ní rychle mizela i jeho vůle klást odpor.
Kapitola dvacátá: Ty jsi moje světlo
  • Jednání první. "Musíš mi pomoct. Ta verbež se dá zabít, ale ne když proti nim člověk bojuje sám." "Co mám udělat?" "Ze všeho nejdřív mi sežeň nějaký oheň."
  • Jednání druhé. Kněz dál pohyboval rty, ale slova už z nich nevycházela. Klesl na kolena. Jeho bílé světlo bodalo do Striboga tisíci ostrých jehel a spalovalo ho nemilosrdným žárem. Co jsi zač? ptal se bůh. Jsi smrtelník, nebo jeden z nás?
Kapitola dvacátá první: Pramen plavých vlasů
Kapitola dvacátá druhá: Když konečně přišlo ráno

  • Jednání první. "Neděkujte. Vezměte si to a už se sem nikdy nevracejte. A... šťastnou cestu, pane Richarde."
  • Jednání druhé. Seděl u prázdného hrobu téměř až do svítání. Když odcházel, cítil, jak se mu temnota lepí na kůži. Člověk v něm byl pryč, pomalu se však začínalo rodit něco nového...
Epilog. To poslední ráno nebylo černé, ale bílé. Snad se v tom skrývala jistá naděje. 


A bonusová povídka...

Dívka s havraními vlasy

Dřív než se Vladimir probudil do nesmrtelného života, měl mnoho rolí - byl zachráncem, hrdinou, padouchem i zrádcem. Co ho nakonec přivedlo do náruče noci?

Autor fotografie: Spencer Selover