Novoroční zastavení
S novým rokem je tu i pár novinek týkajících se jak blogu, tak mého psaní obecně, které si zaslouží zmínku. O co jde a na co se letos můžete těšit?
Jak už možná víte, v literární soutěži nakladatelství MOBA se na druhé příčce umístila moje novela Když se mnou půjdeš tajgou . Fantasy příběh s historickými prvky odehrávající se v létě roku 1918 na březích Bajkalu by měl vyjít knižně, určitě o něm tedy ještě uslyšíte víc. Prozatím tu jako první ochutnávku máte alespoň anotaci:
Když někdo zachrání život divožence, získá v ní dlužnici. Tak káže zákon Sibiře. Jenže když je tím zachráncem člověk, věci se rázem zkomplikují. Alexej totiž není žádný rytíř na bílém koni a svých problémů měl dost už předtím, než mu osud přivedl do cesty Ajgyr, mladou divoženku s prořízlou pusou, hlavou plnou snů o lidském světě a očima modrýma jako hlubiny Bajkalu.
Píše se totiž rok 1918. Nad Ruskem vlaje už několik měsíců rudá vlajka, československé legie táhnou na Irkutsk a zdá se, že dějiny si právě našly cestu i do těch nejzapadlejších koutů Sibiře...
O dalším vývoji budu určitě informovat.
Zadruhé, jak už jste si možná všimli, Pohádky z cylindru kromě webu existují jak na Facebooku, tak nově i na Instagramu. Blog bych si do budoucna ráda vyhradila pro texty delšího formátu, jejichž psaní je náročnější a které jsem schopná vydávat maximálně jednou za několik týdnů. Chci však obsah přidávat častěji, což mě vedlo k rozhodnutí začít experimentovat s kratšími povídkami - konkrétně do 2200 znaků, což je rozsah jednoho příspěvku na Instagramu. Je to trochu osobní výzva, jestli dokážu psát skutečně každý týden - a pro vás snad dobrá zpráva, že věci ke čtení budou přibývat s větší frekvencí. Povídky budou vizuálně inspirované - fotkami, digitálními kresbami nebo třeba i klasickým uměním, zkrátka vším, co mě během týdne cvrnkne do nosu. Najdete je na facebookové stránce Pohádek z cylindru zde a na Instagramu zde. Potěší mě, když stránky začnete sledovat, případně zanecháte otisk tlapky v podobě komentáře nebo lajku :)...
Poslednímu bodu říkejme třeba "sčítání lidu". Jde o něco, nad čím si lámu hlavu už delší dobu. Pohádky mají skoro s železnou pravidelností každý měsíc víc a víc návštěvníků a už se vás tu sešla vcelku početná skupina. Stále však nevím, kdo sedí na druhé straně počítačových obrazovek a čte příběhy, které tady sdílím - co vás zajímá, co se vám líbí a čeho byste třeba rádi ubrali. Mám na vás proto novoroční prosbu: napište mi komentář sem pod článek, na facebookový nebo instagramový profil, nebo třeba na email h.drdlova@seznam.cz. Budu ráda za postřehy, připomínky i prosté Byl jsem tu, Fantomas, abych si udělala lepší představu, s kým mám vlastně tu čest :).
Díky a všechno nejlepší do nastávajícího roku!
Helena
